Obnovitelné zdroje jako klíč ke klimatické neutralitě. To je cíl Evropské unie k dosažení nulových emisí u všech budov do roku 2050. Zástupci unijní sedmadvacítky na konci kalendářního roku schválili několik závazných opatření, jako například snížení průměrné spotřeby energie v následujících deseti letech až o pětinu nebo konec dotací na instalaci samostatných kotlů na fosilní paliva. To vše obsahuje čtvrté vydání směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD). Jak tento cíl ovlivní trh stavebnictví? Je Česko připravené na tuto výzvu? A je splnění těchto cílů vůbec reálné?
Zvýšení podílu energie vyrobené z obnovitelných zdrojů, požadavky na důsledné dodržování kvality vnitřního prostředí, pas pro renovaci budov nebo využití digitálního deníku budovy. To je pouze část změn, které má přinést další přepracování evropské směrnice o energetické náročnosti budov. Důležité bude podle odborníků především převedení závazků, které jsou zatím pouze na papíře, do praxe.
„Směrnice definuje pouze cíle a zásadní milníky, ale reálné nastavení bude nyní na Česku. Dohoda poskytuje velmi dobrý základ, na kterém můžeme postavit skutečně funkční renovační strategii budov, ze které budou mít užitek jak občané, tak i stát díky ekonomickému oživení stavebnictví. Tuto příležitost ale nesmíme na národní úrovni promarnit, což se nám bohužel při implementaci evropských směrnic do české legislativy často stává,“ tvrdí Michal Čejka, konzultant energetických úspor z Centra pasivního domu.
Jednou z největších výzev, která před českým stavebnictvím v rámci dosažení bezemisních cílů stojí, je rekonstrukce stávajících objektů. Podle nedávného průzkumu asociace Zateplujeme Česko potřebuje renovaci přibližně 75 procent rodinných domů postavených před rokem 1980. „Je potřeba se na rekonstrukce zaměřit, odstraňovat legislativní překážky v jejich získávání a poskytovat odbornou pomoc. V současnosti lidé poptávají pouze jednotlivé opravy,“ popisuje Petr Přichystal ze společnosti Lomax. Tempo rekonstrukcí v tuzemsku je podle něj pomalé, většina budov totiž bude stát na svém místě i v roce 2050, kdy by země unijní sedmadvacítky měly stlačit emise na úplné minimum.
Rok 2030 – ekologický milník pro nové budovy
První legislativní změny se přitom dotknou nově postavených budov už na přelomu nového desetiletí. Evropská směrnice byla už několikrát pozměněna, podle aktuálního znění by měly být všechny budovy bezemisní už od roku 2030, stavby spadající pod veřejný sektor už dokonce o dva roky dříve. „Ač na první pohled mohou vyznít požadavky přísně, není tomu tak. Současné stavebnictví je na budovy s nulovými emisemi dobře připraveno, víme, jak se k cíli uhlíkové neutrality dostat,“ říká Vítězslav Malý, ředitel Centra pasivního domu. Dodává, že jde jen o další posun k co nejúspornějšímu standardu, tedy k budovám s dobře zateplenou obálkou doplněnou efektivními technologiemi, které jsou šetrné ke klimatu.
Náročnější požadavky na energetickou náročnost budov se budou muset projevit také v použitých materiálech. Nejpravděpodobnější variantou jsou dřevostavby, které dokážou zadržet oxid uhličitý. „Dřevo je v zásadě jediný obnovitelný stavební materiál, který lze použít i pro vnější plášť budovy a střechu. Samozřejmě bude vždy potřeba základová deska nebo případně jiné řešení pro založení budovy. Tím pádem je více než nasnadě, že využití dřeva je nevyhnutelné, aby se těchto plánů dalo reálně dosáhnout,“ tvrdí Miroslav Veselý, CEO společnosti Senzomatic, která se zabývá řešením pro monitoring vlhkosti v domě.
Spotřebitelé jdou energetické nezávislosti naproti
Nová evropská směrnice o energetické náročnosti budovy ale má i své odpůrce. Rozporuplné pocity vyvolala například u zástupců České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT). Nastavené cíle jsou podle nich příliš ambiciózní a neuplatnitelné v českých podmínkách. „Uplatnění v praxi by vždy ale mělo respektovat fyzikální zákony a technické možnosti, výrobní kapacity, lokální klimatické podmínky i ekonomické hledisko. Přílišný aktivismus by se měl nahradit zdravým rozumem. Stále platí zákon o zachování energie, kterou nelze zničit, pouze převést na jiný druh. Nulová emise je pouze líbivá formulace, kterou ve skutečnosti nelze naplnit,“ namítá předseda ČKAIT Robert Špalek.
Češi nicméně začínají být klimaticky odpovědným řešením čím dál více naklonění. Jejich chování v oblasti energetiky se za poslední dva roky výrazně proměnilo, což potvrzuje i trh. Tuzemské domácnosti totiž i v roce 2024 hledají cesty, jak ušetřit za energie. Na nákladnější investice, jako je například přechod na úspornější formu vytápění nebo instalace solárních panelů se chystá kolem 20 procent lidí. Vyplývá to z průzkumu, který zpracovala agentura Ipsos pro společnost UCED.
„Zájem o úsporná opatření vzrostl kvůli drahým energiím zejména v posledních třech letech. Dlouhodobě registrujeme rostoucí poptávku po energeticky úsporných řešeních, jako je venkovní stínicí technika v kombinaci s napojením na chytrou domácnost. Například stínicí technika propojená se systémem vytápění dokáže ročně ušetřit až třetinu nákladů za teplo,“ uzavírá Přichystal.
